Kostel sv. Františka z Assisi v Praze 4 Krči se nachází v ulici U Habrovky číslo 2. Jedná se o jednu z pražských staveb, které vznikly pouze jako provizorium, ale na konec se udržely až do dnešních dnů.
Idea výstavby nového kostela vznikla ve třicátých letech dvacátého století a byl za níc Spolek pro vystavění a udržování katolického kostela v Krči. Vznikly tehdy i plány architekta Jaroslava Čermáka na výstavbu kamenného svatostánku. Válečné období ale na konec zamíchalo kartami a tak se katolíci v Krči rozhodli, že místo nákladné kamenné stavby raději rychle postaví modlitebnu dřevěnou. Autorem nového návrhu byl tentokrát jak původní architekt tak i Emanuel Hruška. Stavba spíše než klasický městský kostel, na který je asi návštěvník metropole zvyklý, připomíná vesnickou stodolu. Řešení bylo samozřejmě provizoriem, ale překvapivě díky této prosté realizaci se najednou autorům podařilo stavbě vtisknout ducha, který byl velmi blízký Františkovi z Assisi. Tento katolický svatý byl zosobněním skromnosti a jakýmsi pokusem ukázat tehdejší církvi, která se začínala starat již jen o majetky a moc, kde byl ten pravý duch Ježíšova učení. Jednoduchost navrženého řešení se projevila i v realizaci stavby. První práce na kostelu začaly 8. prosince 1941 a již na Vánoce téhož roku 25. prosince zde byla sloužena první mše.
Budova měla být v poválečném období nahrazena kamennou stavbou, ale nestalo se tak. Přišel komunistický převrat v roce 1948 a noví páni byli velmi negativně nakloněni čemukoliv spojenému s vírou. Konec konců Marxovo učení mělo k tomu docela jasný přístup. Hlavní komunistický „svatý“ výrazně prohlásil, že náboženství je pro něj pouhé opium lidstva, které je jen iluzí štěstí a proto by mělo být odstraněno. Samozřejmě to nešlo jen tak ze dne na den, věřících byl příliš velký počet. Proto režim místo aby vše jednoduše zakázal, začal církvím (kromě jiného pronásledování) házet různé klacky pod nohy. Jedním z takovýchto trámů byl i zákaz výstavby nového svatostánku v Krči a tím pádem se z provizoria stala stavba, která s malou úpravou v šedesátých letech vydržela až do dnešních dnů. A vydrží asi i pro naše potomky, protože v roce 2010 byl kostel sv. Františka z Assisi prohlášen za kulturní památku.