Národní divadlo je majestátní budova vypínající se nad břehem Vltavy v Praze 1. Tato stavba je jedním z významnějších symbolů naší národní identity a jeho scéna je pro každého českého umělce vrcholem jeho kariéry. Budově Národního divadla se také občas říká Zlatá kaplička.
V první polovině devatenáctého století v Praze fungovalo pouze jedno kamenné divadlo. Bylo jím Stavovské, které sice bylo svého času velkým kulturním počinem, ale mělo jeden pro české vlastence jeden malý problém. Hrálo se v něm téměř neustále pouze německy. Žádost o zřízení českého kamenného divadla podali čeští vlastenci již v roce 1845. Ale od žádosti k samotné stavbě byla ještě cesta daleká, mimo jiné z nejprozaičtějšího důvodu, na takovou reprezentativní národní stavbu byl potřeba opravdu velký finanční obnos. V září roku 1850 se sešel Sbor pro zřízení Národního divadla a začal organizovat různé peněžní i nepeněžní sbírky (ačkoliv to nebývá obecně známo, na stavbu přispěl také „zlý rakouský“ císař). O dva roky později, po prozkoumání devíti různých lokalit byl také vybrán a posléze i zaplacen pozemek, na kterém je divadlo do dnešních dnů. Cena tohoto pozemku byla pět a dvacet tisíc zlatek. I přes velkou snahu peníze na stavbu přibývaly nedostatečným tempem, proto došlo k rozhodnutí, že nejdříve se postaví na části pozemku menší, tzv. Prozatímní divadlo, které se v budoucnu spojí s majestátem Národního. Projekt stavby navrhl Ignác Ullman a vznikla za necelý rok – stavba byla zahájena v květnu roku 1862 a již v listopadu zde byla hrána první hra Král Vukašin. Prozatímní divadlo bylo prozatímním po dlouhých dvacet jedna let, v té době se nazývalo Královské zemské české divadlo a na rozdíl od Boudy, prvního divadla kde se hrálo česky, tentokrát na nezájem publika rozhodně nenaříkalo. Základní kámen pod hlavní budovu byl položen šestnáctého května roku 1868. Tato událost se stala velkou národní slavností. Stavba probíhala podle návrhu architekta Josefa Zítka a devět let po položení základního kamene byla budova pod střechou. K jejímu otevření došlo 11. června roku 1881, ale stavba a její výzdoba stále nebyla úplně dokončena. To se také Národnímu divadlu stalo osudné. O pouhé dva měsíce později, 12. srpna vybuchl velký požár, který stavbu velmi silně poniči. Na její obnovu byly ihned vypsány nové sbírky, přidaly se i peníze z pojistky které dosahovaly výše téměř tří set tisíc zlatých – celkem se za necelé dva měsíce podařilo získat díky národnímu vzedmutí nepředstavitelný milion. Rekonstrukci a novou dostavbu nevedl již Josef Zítek, ale Josef Schulz a ke znovuotevření došlo již 18. listopadu 1883. V letech 1977 až 1983 došlo k renovaci a modernizaci Národního divadla (vznikla tehdy i zajímavá moderní budova Nové scény) a po této rekonstrukci bylo otevřeno na své sté výročí znovuotevření po požáru.