Na Malé Straně v Praze 1 na začátku ulice Zámecké schody se nachází zajímavá, ale obecně nepříliš známá vrcholně renesanční stavba paláce pánů z Hradce, který je též nazýván Slavatovský palác. Využívá ji italské velvyslanectví.
Na jeho místě původně stály gotické domy, později sloučené v jeden, který v polovině šestnáctého století zakoupil mocný šlechtic a nejvyšší kancléř království Jáchym z Hradce. Nejdřív se mu do koupě příliš nechtělo, cena prý byla velmi vysoká. Později však pod nátlakem své paní Anny z Rožmberka, které nevyhovovalo, že tak vysoce postavená šlechtična nemá v Praze vlastní sídlo, ustoupil. Dům byl dosti poničen požárem, ale to novým majitelům nevadilo. Stejně ho potřebovali přestavět a zvětšit, aby vyhovoval potřebám mocného šlechtického rodu. Průčelí získalo vysoký štít, do kterého byla zasazena erbovní deska. Byl také rozšířen dvůr a postavena věž s bání a hradeckou růží. Najednou místo měšťanského domu se na Malé Straně objevil honosný palác. Ten byl ještě více vyzdoben (sgrafita) a zdokonalen někdy před koncem šestnáctého století synem pana Jáchyma Adamem II. z Hradce. Jáchymův vnuk a také poslední mužský člen rodu Jáchym Oldřich z Hradce palác v roce 1602 prodal Slavatovi z Chlumu, který měl za ženu Lucii rozenou Hradeckou.
Pan Vilém Slavata je ten slavný Slavata, který přistál během defenestrace na smetišti. Tato potupa ale v budoucnu znamenala, že patřil k vítězné straně, tudíž se jeho majetků nijak nedotkly pobělohorské konfiskace. Spíše během nich dále bohatl. A peníze rod investoval mimo jiné i do rozvoje svého malostranského sídla. To se v letech 1673 až 1678 rozrostlo o další čtyři domy. Mocný rod ale na konci sedmnáctého století vymřel po meči a jeho palác pak přecházel nějaký čas z rukou do rukou než ho v roce 1768 získal rod Thunů, který ale využíval vedlejší budovu a stará stavba mu sloužila jen jako jakési zázemí, které prošlo několika menšími úpravami interiéru. V roce 1724 Jaroslav František Thun prodal své zdejší budovy Italskému království, které v nich zřídilo velvyslanectví. A to je v nich až do dnešních dnů.