Španělská synagoga, která je vystavěna v Praze nezvyklém maurském stylu, je nejmladší synagogou na starém Židovském Městě. Nachází se na nároží ulic U Staré školy, Dušní a Vězeňské.
Samotná budova Španělské synagogy je nejmladší, ale náboženský objekt zde stával již od hlubokého středověku. Šlo o Starou školu (která byla taktéž někdy v pramenech současníků označována za Starou synagogu), která kolem sebe shromažďovala sefardské vyznavače judaismu. Budova byla během různých událostí, zvláště pogromů, často poničena, ale vždy byla podle aktuálních potřeb obnovována a také dostavována. Tak se i stalo v devatenáctém století. Tehdy zde došlo k rekonstrukcím, budova získala také varhany a v roce 1837 se zde konala poprvé v Praze reformovaná bohoslužba. Varhany jsou spojené i s jinou zajímavůstkou a tou byla osoba prvního varhaníka. Byl jím František Škroup, autor hudby k naší národní hymně, který sice nebyl židovského vyznání, ale neměl sebemenší problém hrát pro Pražany jiné víry než je on sám. Změny a modernizace ale nestačily, potřebám židovské obce Stará škola přestala vyhovovat a proto byla na začátku druhé poloviny devatenáctého století stržena.
Plány na novou synagogu v maurském stylu připravili architekti Ignác Ullmann a Josef Niklas a v letech 1868 až 1869 budovu postavil architekt a stavitel Jan Bělský a to za cenu sta tisíce zlatých. Stavba začala sloužit svému účelu, ale na výzdobu interiéru se ještě čekalo až do osmdesátých let a dokončena byla v roce 1892. Za její provedení odpovídali architekti Fridrich Munzberger a Antonín Baum. K dalším architektonickým úpravám došlo ve třicátých letech dvacátého století a modernizované okolí včetně nového vstupu, které navrhl architekt Karel Pecánek, bylo dokončeno v roce 1935. Bohužel již o několik let později došlo k vzniku protektorátu a perzekuci židovského obyvatelstva a Španělská synagoga přestala sloužit svému účelu a byla jen skladištěm nacisty nakradených židovských předmětů. A po druhé světové, z důvodu nedostatku věřící populace (ale i režimové nelásky k náboženství), také nebyl důvod její činnost obnovovat a v roce 1955 byla předána pod správu Státního židovského muzea, které zde otevřelo výstavu různých náboženských textilií. Tehdy také došlo k výměně dřevěné podlahy na pískovcovou. V roce 1978 byla z důvodu havarijního stavu budova Španělské synagogy pro veřejnost uzavřena a dále sloužila jako sklad. Ale nikdo ji neobnovoval a tak až do poloviny devadesátých let chátrala. Poté jí ale byla nejdříve opravena střecha a později došlo ke kompletní rekonstrukci a od roku 1998 budova znovu slouží veřejnosti.