Štencův dům, který se nachází v Salvátorské ulici v Praze 1 je jednou ze zajímavých ukázek, jak v centru historické Prahy nemusí být vzácné a krásné pouze stavby barokní či gotické. Jedná se totiž o velmi hezkou ukázku secesní architektury.
Na přelomu devatenáctého a dvacátého století došlo v Praze k jedné z největších urbanistických akcí toho času na světě. Jde o tzv. Pražskou asanaci. Zvláště staré Židovské město (i když tehdy spíše než o rasově vymezené getto šlo již jen o chudinskou čtvrť), ale také rozsáhlé části Starého Města nevyhovovaly tehdejším hygienickým potřebám. Kromě toho šlo o nejlukrativnější části města v samém centru, které byly z důvodu vzhledu a vybavenosti naprosto komerčně nevyužitelné. Proto došlo k velkému bourání, kterému za oběť padla spousta z dnešního hlediska historicky cenných památek a místo toho se začaly budovat stavby nové a reprezentativní, stejně jako došlo k novému rozvržení a rozšíření ulic. Jednu z nově vzniklých parcel si vyhlédl nakladatel uměleckých publikací Jan Štenc.
Ten si nechal vypracovat architektem Otakarem Novotným projekt velkého nakladatelského a obytného domu se dvěma dvory, který by byl vystaven ve stylu moderní secese. Plán se mu zalíbil a proto se i přistoupilo k realizaci, na které se podíleli stavitelé Karel Schandl a Matěj Blecha. Ta byla dokončena v roce 1911. V budově se nacházely byty nakladatele a jeho rodiny, pracovna, fotoateliér a také grafický závod a reprezentativní prostory páně Štencovy firmy. Nakladatel zemřel v roce 1947 a tak se nedožil Vítězného února a přechodu jeho krásné stavby do správy podniku Knihtisk a Tiskárny. Tehdy ještě byl vztah k secesi (ale i například ke kubismu) velmi rozporuplný, přeci jen šlo o relativně mladé styly, proto nikomu nevadilo provádět i různé nešetrnější zásahy do, z dnešního pohledu velmi zajímavých, staveb. Stavba ale státní nezůstala na věky. Po roce 1989 došlo k restitucím a k budově se dostali Štencovi dědici, kteří prostory pronajali a nájemce nechal stavbu šetrně zrekonstruovat.