Palmovka se většině Pražáků nejpravděpodobněji spojí pouze s názvem stanice metra na lince B, divadlem a nebo dolní částí čtvrti či křižovatkou v Libni, která nese toto jméno. Tato místa získala svůj název díky původní viniční usedlosti, která se tam nacházela. Tu ale už dávno odvál čas.
Název Palmovka se poprvé objevuje v osmnáctém století. Písemně doložená historie místa je ještě o sto let starší. A podle vykopávek, které probíhaly na začátku století víme, že místo bylo osídleno dokonce v pradávných dobách knovízské a únětické kultury. V roce 1631 zdejší vinici a chmelnici zakoupil Adam Fridrich a později ji přeprodal novoměstskému konšelu a vladykovi, Matěji Vojtěchu Milerovi z Mildenburka. Po něm se oblasti na čas začalo říkat Milerka, ale po jeho smrti v roce 1686 došlo k dělení majetku mezi dědice. Část pozemků, na kterých se nacházela i usedlost získala jeho dcera Voršila, která byla provdána na Daniela Palma. Palmové a jejich dědici drželi vinici i s domem více než padesát let a proto není divu, že začala nosit jméno Palmovka.
Od rodu Palma ji zakoupil v roce 1745 nymburský primátor Martin Doubrava, který ji dále odprodal. Majitelé se střídali, stavby zvelebovaly, podle údajů zde kromě velkého viničního obytného domu byla také kovárna, stáje, kůlna a zahradu při domu zdobily různé sošky, pomníčky a altánky. Tato venkovská idyla skončila na začátku devatenáctého století. V roce 1832 Palmovku koupil od důchodního z Vršovic Jonáše Hubnera František Antonín Muller a nechal zde postavit továrnu na svíčky a mýdlo a kovárnu přeměnil na lihovar. V této době se s Libní a Palmovkou také spojuje jméno Vítězslava Hálka, který byl častým hostem továrníkových synů. Definitivní ránu viničnímu a zahradnímu rázu okolí zasadil podnikatel Vojtěch Švarc, který koupil zdejší pozemky, nechal je rozparcelovat a zastavět obytnými domy. Na přelomu staletí také došlo k zániku původní usedlosti, která byla v houšti klasické městské zástavby již jen nežádoucím anachronismem.