Vlašská kaple a nebo také kaple Nanebevzetí Panny Marie je jedna z církevních staveb pevně spojených s Klementinem. Najít ji můžeme poblíž Karlova mostu v Karlově ulici mezi kostely sv. Klimenta a Nejsvětějším Salvátorem.
Příchod jezuitů do Česka je v historii velmi silně ovlivněné Jiráskovým výkladem dějin vnímán obecně jako jakýsi náznak přicházející doby temna. Samozřejmě je fakt, že tzv. Tovaryšstvo Ježíšovo patřilo mezi silné zbraně katolické církve v boji s reformací a u nás odehrálo velkou roli v potlačování svobody vyznání. Ale také šlo o řád, který velmi silně podporoval vzdělanost a patřil (a do dnešních dnů patří) mezi intelektuální elitu katolíků. U nás po svém příchodu, kromě jiných, výrazně známějších a výše zmíněných činností, také začali kázání pro celkem početnou skupinu obchodníků, štukatérů, architektů a zedníků, kteří pocházeli z Itálie (neboli z Vlach).
Pracovníci z Itálie se také v roce 1569 rozhodli, že si postaví kapli, která byla umístěna mezi kostelem sv. Klimenta a chórem sv. Bartoloměje. O čtyři roky později zde také vznikla Italská kongregace Nanebevzetí Panny Marie a tu navíc v roce 1580 potvrdil papež Řehoř XIII. svou bulou. Vlašské osídlení postupně rostlo a tak již dvacet jedna let po vystavení první kaple bylo nutno postavit stavbu novou. K položení základního kamene došlo v roce 1590 a slavnosti se dokonce zúčastnil samotný papežský nuncius. Přeci jen nešlo o kostel, takže ještě v tomto roce byla hrubá stavba dokončena. Výzdoba ale trvala ještě dalších několik let. Kromě honosných oltářů byla Vlašská kaple také krásně vymalována a k jejímu vysvěcení došlo v roce 1600, deset let po položení základního kamene. Kromě menších úprav ve výzdobě tato církevní stavba byla stavebně upravována jen jednou a to v roce 1711, kdy byl vedle stavěn kostel svatého Klimenta. Tehdy musel být vyřešen nový vstup, který navrhl F. M. Kaňka. Tehdy také došlo k dalšímu malování interiérů.
S Itálií je Vlašská kaple spojena do dnešních dnů. Je to v Praze rozhodně unikát, ale tato církevní stavba je také výsostným územím italského státu, který ji získal na konci 19. století. Tehdy italská komunita v Praze již neměla dostatek finančních prostředků pro její udržení a proto ji předala své původní vlasti.