Karlín je relativně mladá čtvrť, kde většina památek je teprve z konce devatenáctého a začátku dvacátého století. Ale jsou zde samozřejmě výjimky. Nejznámější je unikátní Invalidovna, ale určitě by návštěvník této pražské čtvrti neměl při svých procházkách vynechat zámeček Voříkovských z Kundratic, který se často nazývá Sluncová (leží v ulici U Sluncové).
Druhý název je ale mírně mylný, vychází z majitele vedlejší vinice, kterou v sedmnáctém století pořídil novoměstský primátor Josef Slunce a kterou v druhé polovině osmnáctého století koupil a na třicet let vlastnil rod Voříkovských z Kundratic. Právě se jmény těchto pánů je spojena skutečná historie zámečku. Ti od druhé poloviny sedmnáctého století skupovali zdejší pozemky, průběžně získávali další vinice a pole. K nim postavili v sedmnáctém století jednopatrovou raně barokní budovu, která tvoří jádro dnešního zámečku.
K několika úpravám zámečku došlo na konci osmnáctého století. Nejdříve došlo ke klasicistickým změnám na fasádě a pak, když ho vlastnil Karel Josef Vilém Goethals, rozšířil se balkon, upravila jeskyně (tak zvaná grotta, která byla velmi oblíbenou součástí zahrad od sedmnáctého do devatenáctého století) a také došlo k rekonstrukci a vyzdobení zámecké kapličky. Později se historie bývalého majetku Voříkovských a Sluncové spojila, pozemky zakoupil nájemce vojenského pivovaru i Invalidovny měšťan Martin Koppman. Jeho potomkům zámeček Voříkovských patřil až do roku 1870, kdy ho i s pozemky odkoupil Julius Heine, továrník po němž se na čas stavbě začalo říkat Heinovka nebo Hajnovka.
Je jasné, že po roce 1948 zde nic nemohlo patřit nějakým továrníkům, stavbu získala Správa přestavby železničního uzlu, ale moc se o ni nestarala. Dům začal chátrat a i přes pokusy v šedesátých letech (tehdy byly objeveny zbytky nástěnných maleb) k definitivní opravě a rekonstrukci došlo až na začátku let osmdesátých. Tak zvaná Sluncová pak začala sloužit Českým drahám jako školící centrum. Památkově chráněná je stavba od roku 1964.