Vrbnovský palác (také známý pod názvem Chotkovský dům), je v jádru renesanční historická památka, která se nachází v Loretánské ulici číslo 19 na pražských Hradčanech.
Zástavba, která budovu paláce předcházela, se kdysi nacházela na předměstí Hradčan. Ta ale zmizela nenávratně v roce 1541. Tehdy díky neopatrnosti vznikl na Malé Straně velký požár, který později zachvátil i okolní části města, včetně čerstvě vyzdobených částí Pražského Hradu a většina tehdejší městské zástavby lehla popelem (finanční náročnost nové výstavby měla například vliv i na dokončení Letohrádku královny Anny). Ale požáry, i kdyby byly sebeničivější, patřily k normálnímu životu středověkých měst, takže de facto po uhasnutí posledního plaménku se okamžitě přistupovalo k nové výstavbě. V případě Hradčanské budovy to nebylo tak rychlé, ale o nové stavbě na zdejším místě víme již v roce 1559. Tato budova byla později rozšířena v roce 1594. Tehdy stavbu vlastnil a o podloubí zdokonalil měšťan Kryštof Herdler. Hezká dvoupatrová stavba se zalíbila i jednomu ze šlechticů zbohatlých na pobělohorských konfiskacích, jakým byl Jan Zdeněk z Mitrovic. Od jeho dědiců si dům (či vlastně díky šlechtickému vlastnictví již palác) pořídil Jan František z Vrbna. A právě tento hrabě dal stavbě své jméno. I když budova mu nevděčí jen za pojmenování. V roce 1661 se zde začaly větší barokní úpravy a také sloučení se sousední stavbou. Vrbnovský palác patřil pánům z Vrbna až do roku 1814, kdy byl z finančních důvodů hrabětem Rudolfem prodán.
V roce 1836 ho dědička jednoho z majitelů, Kateřina Gutkaisová prodala Soukromému ústavu pro slepé děti, který nejdříve upravil druhé patro a později se sem i přestěhoval. Ústav se o padesát jedna let později rozšířil, když si dokoupil sousední dům U Kanónu, se kterým byl později Vrbnovský palác stavebně propojen. Asi nejznámějším chovancem tohoto ústavu byl Jaroslav Ježek, slavný skladatel spojený hlavně s Voskovcem a Werichem a jejich Osvobozeným divadlem. Po tomto významném umění byl i nazván pokračovatel Ústavu pro slepé děti a na oči choré, jakým je dnešní škola Jaroslava Ježka pro zdravotně postižené, která Vrbnovský palác obývá až do dnešních dnů.